Domácí server je nejlepší školicí prostředí, jaké si může správce pořídit. U mě na něm běží přes třicet služeb — od správy fotek přes monitoring sítě až po domácí automatizaci. A skoro všechny běží v LXC kontejnerech, ne ve virtuálních strojích.
Kontejner nebo virtuál?
Virtuální stroj si bere pevný kus paměti a vlastní jádro. Kontejner sdílí jádro hostitele, startuje během pár vteřin a paměť si bere jen podle toho, co opravdu potřebuje. Na stejném hardwaru tak uběhne násobně víc služeb.
Virtuál má pořád smysl tam, kde potřebujete jiné jádro nebo jiný operační systém — typicky Windows, Home Assistant OS nebo cokoliv, co chce sáhnout přímo na hardware. Pro běžnou linuxovou službu je to zbytečná režie.
Co se vyplatí nastavit hned na začátku
- Adresní plán. Rozdělte si rozsah na statické IP a DHCP pool tak, aby se nepřekrývaly. Konflikt adres se hledá podstatně hůř než se nastavuje.
- Zálohy od prvního dne. Proxmox Backup Server nebo aspoň pravidelný dump na jiné úložiště. Kontejner se obnoví za minuty, pokud máte z čeho.
- Reverzní proxy. Jedno místo, kde řešíte certifikáty a názvy služeb, místo zapamatovaných čísel portů.
- Monitoring. Aspoň teploty, zaplnění disků a dostupnost služeb. O problému chcete vědět dřív než vaše rodina.
Stejné principy používám i u firemních zákazníků — jen s jiným hardwarem a přísnějšími pravidly pro zálohy a přístupy.